kreslicí prknoPočátek našeho působení v tomto odvětví spadá ještě do doby, kdy kreslení plánků s pomocí počítačové techniky nebylo takovou samozřejmostí jako dnes.

   Pracovní den začínal ořezáním dostatečného počtu tužek do potřebné špičatosti tuhy, rozcvičkou a protažením (hlavně nohou) a správným nastavením světla. Pak jsme si už jen plivli do dlaní... tedy spíše možná naslinili hrot tužky a dali se do díla, které spočívalo ve správném nastavování pravítek a pečlivém kreslení čar. Končilo se poodstoupením od vytvořeného díla, následoval zálibný pohled na něj, velké odfouknutí, razítko a vlastnoruční autogram. 

   Poté přišel natěšený budoucí stavitel a ještě více budoucí majitel domku. Také se zálibně na výkres podíval, hned si přestavil, jak se bude domek stavět a jak bude nakonec vypadat a usmál se. Záleželo ale také na míře fantazie budoucího stavitele-majitele, do jaké míry se shodovaly představy se skutečností.

   Ne vždy šlo vše tak hladce a dobře, jak to vypadá - té práce, když bylo potřeba něco na výkresu upravit či opravit, těch zmuchlaných a zahozených papírů (někdy jeden koš nestačil), vystálých důlků po místnosti a zlomených tuh a tužek, raději nepočítat. Ale ta radost, když se dílo podařilo ke spokojenosti všech a výsledkem byl domek či stavba, na které bylo radost pohledět!